Olmypijské hry
Řecké kulturní dědictví nezahrnuje pouze stránku myšlenkovou a duchovní, ale i tělesnou. Důležitou roli při náboženských slavnostech hrála atletika, která byla také významnou složkou cvičení vojáků. Velkou sportovní příležitostí řeckého světa byly – tak jako je tomu i dnes – olympijské slavnosti, které se konaly každé čtyři roky v Olympii na Peloponésu, nejpozději roku 776 před naším letopočtem. Zde, na místě zasvěceném Diovi, se soutěžící z měst ležících na řecké pevnině i z ciziny utkávali v různých disciplínách, které se během doby vyvíjely. Na stadionu, jenž pojal kolem 40 000 diváků, se konaly pětidenní slavnosti, při kterých se soutěžilo v běhu pentathlonu (zápas, skok do dálky, běh, hod diskem a oštěpem) a boxu. Později byly zařazeny také závody vozatajů a pankration, což byla krutá směsice zápasu a boxu.
Vítězové dostávali jako cenu olivový věnec a odměnu od svého města. Po dobytí Řecka Římem náboženský význam slavností upadal, až byly olympijské hry zrušeny císařem Theodosiem v roce 394 našeho letopočtu. Asi o 1500 let později je oživil francouzský baron Pierre de Coubertin (inspirován objevením stadionu v Olympii v roce 1875). Moderní olympijské hry se konají od roku 1896 a staly se jednou z nejvýznamnějších mezinárodních sportovních událostí na světě.
První moderní olympijské hry roku 1896 se konaly v Athénách. Od té doby se uskutečňovaly každé čtyři roky s výjimkou období světových válek a staly se velkolepým sportovním festivalem, kterého se zúčastňuje většina zemí světa. Olympiády mají svá pořadová čísla, bez ohledu na to, zda se konaly, nebo ne.
Organizace olympijských her
Olympijské hry jsou řízeny Mezinárodním olympijským výborem (IOC). IOC je nezávislý orgán, který určuje města, ve kterých se budou dané olympijské hry konat. Hostitelské město je zodpovědné za zajištění potřebného vybavení a organizaci her, které se konají na různých závodištích, někdy i mimo město. Soutěžící závodí ve více než dvaceti sportech, každý pod záštitou světového výboru pro daný sport. Oficiální soutěž mezi jednotlivými státy neexistuje, přesto média často publikují tabulky s počtem zlatých, stříbrných a bronzových medailí, které každá země obdržela.
Kvalifikace na olympijské hry
U většiny individuálních sportů a disciplín smí každý země nominovat alespoň jednoho a nejvýše tři soutěžící, kteří prošli určenými normami (čas, vzdálenost apod.). V týmových odvětvích smí každá země vyslat jen jeden tým a někdy se konají předolympijská klání, aby se snížil počet uchazečů na požadované množství.
Amatérství
Původně byly olympijské hry pouze pro amatéry, žádný sportovec nesměl být placen za účast nebo za výhru, ale v poslední době se pravidla ve většině amatérských sportů uvolnila. Nyní už sponzorství (státní nebo komerční) ani peněžitá odměna za vítězství nevylučují účast na hrách.
Olympijské milníky
776 př. n. l. – první záznam o OH
393 n. l. – hry zakázány za rozhodnutí císaře Theodosia I.
1896 – první novodobé OH konané v Athénách
1900 – OH se poprvé účastnily také ženy
1908 – stanovena délka maratonského běhu
1920 – první olympijská přísaha
1924 – zimní olympijské hry poprvé odděleně
1928 – poprvé slavnostní zapálení olympijského ohně; ženy poprvé soutěží v atletických disciplínách
1936 – poprvé štafeta s olympijským ohněm
1968 – hry se konají v nadmořské výšce 2255 m; „černá síla“ – politický protest soutěžících na řečništi
1972 – palestinský teroristický útok na izraelský tým; jedenáct lidí zabito
1976 – politický bojkot – odstoupení 22 zemí, převážně z afrického kontinentu; náklady na hru znamenaly pro Montreal jako pořádající město tragédii
1980 – sovětská invaze v Afghánistánu v roce 1979 byla příčinou bojkotu velké části zemí včetně USA, NSR a Japonska
1984 – bojkot SSSR a dalších zemí východního bloku přišel na posledních chvíli; sponzorství soukromých firem zajistilo hrám i finanční úspěch
1988 – jen šest zemí (včetně Kuby) podpořilo severokorejský bojkot; Ben Johnson (Kanaďan), držitel zlaté medaile za běh na 100 m, je diskvalifikován pro pozitivní dopingový test